Jarek Buchta k trénování mládeže - I.
Jak trénovat mladé fotbalisty
Protože se trénováním mladých fotbalistů zabývám už delší dobu, chtěl bych se s vámi podělit o několik vlastních zkušeností. Tento příspěvek se týká fotbalistů od 8 do 14 let. Tento věk je pro mladé fotbalisty nejdůležitější. V současné době je na trhu spoustu odborné literatury, jak trénovat mladé fotbalisty. Dále je spousta věcí na internetu nebo na DVD. Jsou zde ukázky s podrobným popisem jednotlivých tréninků.
Každý trenér si, ale musí najít svoji cestu. Tyto pomůcky mu v tomhle velmi pomohou. Celkový trénink, a hlavně směr kam by chtěl své hráče posunout, už záleží na něm samotném. Nechci zde rozebírat různé tréninkové jednotky, ale spíše se zaměřit na to, jak k hráčům přistupovat, a co je pro ně v tomhle věku nejdůležitější. Především si je třeba uvědomit, že trénování malých fotbalistů, je zcela odlišné od trénování dospělých hráčů. Začnu tím, že trenér by měl mít u hráčů přirozenou autoritu. Ta se nezíská, že budu na hráče pouze křičet a nadávat mu. Zkusme to tak, abychom s hráčem navázali přátelský v podstatě kamarádský vztah. Jak se ten vztah navazuje? Dám příklad.. zeptat se jich, jak jim to jde ve škole, jaký předmět je nejvíce baví, co učitelé, jaké mají známky, jestli se dívali na nějaký zápas v televizi apod. Je třeba s nimi mluvit jako rovný s rovným. Samozřejmě určitá disciplína a organizace na trénincích musí být. Není možné, aby si hráči na tréninku dělali co chtěli a neposlouchali naše pokyny. V každém mužstvu se vždy najdou jedinci, kteří nám budou naši tréninkovou jednotku narušovat. Zde bych poradil jednu věc. Snažit se jim vysvětlit, že svým chováním obtěžují ostatní, a tím celý trénink v podstatě narušují. Pokud to nejsou schopni pochopit, osobně bych je netrestal, ale v těchto, možná až extrémních případech, bych se spojil s rodiči, se kterými bych tuto věc konzultoval. Tím se dostávám k tomu, že je třeba s hráči komunikovat. Je třeba jim neustále vysvětlovat, proč toto cvičení dělají, jaký to pro ně má význam a co je cílem tohoto cvičení. Nebránit se zapojit hráče do diskuze. Nechat je vyjádřit svůj názor, tak aby se i oni projevili v tom, co se jim na tréninku líbí nebo nelíbí. Není naším cílem z nich udělat hráče, kteří budou jen strojově plnit naše příkazy. Dejme jim prostor v diskuzi. Trenér by si měl sám pro sebe vytvořit určitou koncepci nebo spíše určitý záměr, co chce své hráče naučit a především jak je to naučit.
Je dobré sestavit trénink v zábavné formě. Hráči mají nejraději, když mohou hrát jen fotbal na dvě branky. To je baví nejvíce. Udělejme to tak, že v určitém časovém úseku jim ten prostor dáme a nebude jim zasahovat do hry. Pak se k tomu může přiřadit nějaký další prvek např. branka bude platit, když to bude jen po nahrávce nebo branka bude platit pouze z určitého prostoru. Samozřejmě, že na tréninku nemůžeme jen hrát fotbal, musíme se také věnovat jiným věcem. To už jsou ale jednotlivé tréninkové věci, o kterých se zmíním později. Hodně důležité je, aby se na trénink hráči těšili, protože je to pro ně koníček, ze kterého by měli mít radost. Proto bych hned v úvodu tréninku naladil pozitivní náladu. Hráči musí pochopit, že přišli na trénink z důvodu toho, že se chtějí něco naučit, ale musí také pochopit, že jsou tam trenéři, kteří jim v tom chtějí pomoci. Další věcí je, jestli má smysl na hráče křičet v případě, že nevěnují pozornost tréninku. Zde je potřeba snažit se udělat trénink, tak aby byli hráči stále něčím zaujati. To znamená střídat jednotlivá cvičení, nedělat je příliš dlouhá a udělat větší přestávku, kdy si hráči mohou mezi sebou povykládat.
Určitě by se našlo mnoho dalších poznatků a názorů, jak se věnovat naší mládeži. Já jsem vycházel ze své osobní zkušenosti a také z odborné literatury. V dalších článcích se již budu věnovat určitým tréninkovým jednotkám, které by měly být v tréninku zařazeny a jak by měli trenéři přistupovat k zápasům. Pokud má někdo nějaký podnět nebo nápad, jak a co zlepšit v práci s mládeží, je dobré se o to podělit.